Stárnout - Olympic, Pavel Vrba, Petr Janda

Na srdci mám sto obručí

Z obavy jak se naučím

Stárnout, stárnout

A jestli vůbec na to mám

Zdá se to možná předčasné

Že stál bych o to

To snad né

Stárnout, stárnout

Jestli pak na to vůbec mám

Až budu mít volné místo v tramvajích

Svět najednou bude stát

Jak dál chci žít se mě možná zeptají

Já řeknu rád

Sám v sobě najít souznění

Učím se tomu umění

Stárnout, stárnout

A nemít dluhy z prodlení

Že budu mít srdce stejně hořlavé

S tou nadějí jedu dál

Stárnout a žít plout kam nejdál dopljavem

Jó to bych bral

Když spíš mi krásně v náručí

Přemýšlím jak se naučím

Stárnout, stárnout

A jestli na to vůbec mám

Stárnout, stárnou, stárnout

Sám

J'ai une centaine de cerceaux sur mon coeur

Par peur de comment j'apprendrai

Vieillir, vieillir

Et si je peux le faire du tout

Cela peut sembler prématuré

Que je m'en soucierais

Je ne pense pas

Vieillir, vieillir

Si je l'ai du tout

Quand j'ai une place libre dans les trams

Le monde s'arrêtera soudainement

Ils peuvent me demander comment je veux vivre

je serai heureux de dire

Retrouver l'harmonie en soi

j'apprends l'art

Vieillir, vieillir

Et ne pas avoir de dettes pour retard de paiement

Que mon cœur sera tout aussi inflammable

J'avance avec cet espoir

Vieillir et vivre pour naviguer aussi loin que je peux

Ouais, je le prendrais

Quand tu dors magnifiquement dans mes bras

je me demande comment je vais apprendre

Vieillir, vieillir

Et si je dois

Vieillir, vieillir, vieillir

Seule