Perchta - Panychida

Den za dnem, léto za létem, a nakonec smrt.

Někdy stojí dlouho při dveřích,

až pojednou vkročí náhle, znenadání.

Někdy však se ohlašuje, nežli života

ukrátí.

Taková bývala víra a jest, že se ukazují znamení nastávající smrti,

že slýchat podivné zvuky, jež věští blížící se poslední chvíle.

Hlas sejčka, tajemné zaklepání nebo zvuk, jak by někdo prutem švihl po dveřích,

po okně, nebo jiné oznamují blízké skonání.

To jsou znamení obecná.

Některým však rodům prý zvláštní znamení hlásila, že někdo z nich odejde

cestou všech lidí.

Tak měl-li kdo ze zemanů Strojetických zemřít, uviděl bílého vrabce,

kdo z Příchovských, ten uslyšel pojednou troubení lovci trouby,

láni psů a řehot koní.

Když na hradě Rabí veliká černá skříň počala se náhle,

zničehonic otřásat, když temný hluk z ní vycházel, tu jistě pak záhy smrtí

sešel někdo z Dlouhovesských, Častolarů nebo Chanovských.

Černínové před smrtí

slýchali podivný zvuk, jako by někdo písek nebo štěrk sypal, Lobkovicové hlas

zvonků, a když někdo z Kolovratů měl zhasnout, potil se v Ročovském kostele

náhrobní kámen, pod nímž odpočíval jejich předek, někdy za Karla IV.

na slovo vzatý.

Některým rodům se zjevovala bílá paní.

Kdykoliv se ukázala, mohli se v těch místech nadít nějaké události,

veselé nebo smutné.

Buď se někdo narodil, nebo zemřel, nebo svatby slaveny v

tom rodě.

A vždycky se zjevila v bělostném obleku, paní vážná, urostlé postavy,

majíc hlavu rouškou zavitu jako vdova.

Jen když něco žalostného nastávalo,

mívala prý na rukou černé rukavičky.

Zjevovala se v různou dobu: někdy v pravé poledne, nejčastěji v noci.

A tu zněl její hlas jako ševel, jako tichého větru vání.

Jour après jour, été après été, et enfin la mort.

Parfois, il reste longtemps à la porte,

quand il intervient soudainement soudainement, soudainement.

Cependant, il est parfois signalé avant la vie

va couper.

Telle était la foi, et les signes de la mort à venir apparaissent,

que vous entendez des sons étranges qui prédisent l'approche du dernier moment.

La voix d'un semoir, un coup mystérieux, ou le bruit de quelqu'un balançant une tige à travers la porte,

après la fenêtre, ou d'autres annoncent la fin imminente.

Ce sont des signes généraux.

Cependant, on dit que certaines familles ont rapporté un signe étrange que l'un d'eux partirait

le chemin de tous les peuples.

Donc, si l'un des paysans des Strojetites devait mourir, il a vu un moineau blanc,

qui parmi les habitants de Příchov ont entendu les chasseurs de trompette,

chiens et chevaux rugissants.

Quand un grand placard noir a soudainement commencé au château du rabbin,

tout d'un coup tremblant alors que le bruit sombre venait d'elle, elle mourrait sûrement bientôt

quelqu'un de Dlouhovesský, Častollars ou Chanovský rencontré.

Czernins avant la mort

ils ont entendu un bruit étrange, comme si quelqu'un versait du sable ou du gravier, la voix des Lobkices

cloches, et quand l'un des Kolovrats devait sortir, il transpirait dans l'église de Ročov

pierre tombale, sous laquelle reposait leur ancêtre, parfois sous Charles IV.

au mot pris.

Une dame blanche est apparue à certaines familles.

Chaque fois qu'elle se présentait, il pouvait y avoir des événements dans ces endroits,

joyeux ou triste.

Soit quelqu'un est né ou est mort, soit les mariages sont célébrés dans

ce genre.

Et elle apparaissait toujours en tailleur blanc, une dame sérieuse, bien faite,

ayant la tête enveloppée comme une veuve.

Seulement quand quelque chose de pathétique s'est produit

on disait qu'elle avait des gants noirs sur les mains.

Elle est apparue à différentes heures : parfois à midi, le plus souvent la nuit.

Et puis sa voix ressemblait à un bruissement, comme un vent doux soufflant.