Hádíth - Petr Novak

Esther, židovská dívka,

která chodí zemí,

Esther, svý písně zpívá

a lidé neví.

Že její krásu král chtěl mít

a z drahých látek dal jí šaty šít.

Esther na rohu stává,

o svém smutku zpívá,

Esther pak kolem nohou

svých mince sbírá.

Jen někdy spánek dá jí snít

a ráno potom se jí nechce žít.

Na zem jí vlasy splývaj

a pleť má hebší, než-li je srst kocouří,

písně se o ní zpívaj

a její oči jsou jak nebe před bouří,

a její oči jsou jak nebe před bouří.

Dávno, už je to dávno,

co byla krásná,

dávno, už je to dávno,

co byla šťastná.

Na zem jí vlasy splývaj

a pleť má hebší, než-li je srst kocouří,

písně se o ní zpívaj

a její oči jsou jak nebe před bouří,

a její oči jsou jak nebe před bouří.

Esther, une fille juive,

qui parcourt la terre

Esther, elle chante ses chansons

et les gens ne savent pas.

Que le roi voulait avoir sa beauté

et il lui fit confectionner des vêtements avec des tissus coûteux.

Esther se tient au coin

il chante sa peine

Esther puis autour des jambes

collectionne ses pièces.

Seulement parfois le sommeil la fait rêver

et le lendemain matin elle ne veut plus vivre.

Laisse ses cheveux tomber au sol

et ma peau est plus douce que la fourrure d'un chat,

chanter des chansons sur elle

et ses yeux sont comme le ciel avant la tempête,

et ses yeux sont comme le ciel avant la tempête.

Il y a longtemps, ça fait longtemps

comme elle était belle

il y a longtemps, ça fait longtemps

combien elle était heureuse.

Laisse ses cheveux tomber au sol

et ma peau est plus douce que la fourrure d'un chat,

chanter des chansons sur elle

et ses yeux sont comme le ciel avant la tempête,

et ses yeux sont comme le ciel avant la tempête.