Lenka - Tomas Klus

Já budu tím, kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním,

podrážděný vším tím hemžením.

Uražen, přesto toužím být uviděný

a tak svlékám duši aspoň do půl těla,

taky by jsi měla.

Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí,

stojím tu bez účasti, všechny svý části

drolím do slov, chycen v pasti.

Já dobře vím, že v sobě nic nezměním.

Mezi námi stěna tenká,

nadechni se, už jsi velká.

Lenka, Gavrilo Princip mýho intimního světa,

stačí jedna věta a přístav potopen.

Lenka, osobní likvidační četa, půlnoční silueta,

jak nejistá stává pod oknem,

když prší.

Jak melodie hrací skřínky

schovává vzpomínky, jež dobarvíme časem.

Co my dva zmůžem bez maminky,

dvě snivé děti s rozechvělým hlasem.

Lenka, náplast na bolení hlavy,

noční osvětlení Prahy,

vše skutečné, jak říká, stejně není věčné.

A když jí víno zbarví tváře,

říká ano bez faráře

a kusem celofánu zdobí k ránu svatobránu.

Svírá mý svědomí jak zbraně,

když moje třesoucí se dlaně

jí bloudí tělem k místům určení.

Ne není, ne není jiné vysvětlení.

Po ranním tlení noční korespondence Lence.

Jen se koukni, svět se mění,

ale my dva jak dotek bez chvění.

Je serai celui qui résistera aux rassemblements de masse dans les derniers rangs,

irrité par tout l'essaimage.

Offensé, pourtant j'ai envie d'être vu

et donc je dépouille mon âme au moins la moitié du corps,

tu devrais aussi.

Je suis à moitié poseur et tout est double,

Je me tiens ici sans participation, toutes mes parties

J'émiette les mots, pris au piège.

Je sais très bien que je ne changerai rien en moi.

Il y a un mince mur entre nous,

respire, tu es déjà grand.

Lenka, Gavrilo Le principe de mon monde intime,

une seule phrase et le port coulé.

Lenka, peloton de liquidation personnelle, silhouette de minuit,

comme elle devient incertaine sous la fenêtre,

quand il pleut.

Comment la mélodie de la boîte à musique

il cache des souvenirs que nous colorons au fil du temps.

Que pouvons-nous faire sans ma mère,

deux enfants rêveurs aux voix tremblantes.

Lenka, patch mal de tête,

éclairage nocturne de Prague,

tout ce qui est réel, dit-il, n'est pas encore éternel.

Et quand le vin tourne son visage,

dit oui sans prêtre

et un morceau de cellophane orne la porte du matin le matin.

Il tient ma conscience comme une arme,

quand mes paumes tremblent

son corps erre vers les destinations.

Non non, non aucune autre explication.

Après la décomposition matinale de la correspondance nocturne de Lence.

Regarde, le monde change,

mais nous nous touchons tous les deux sans trembler.