Zvony - Zrní

Celý den trmácel se polem

vysokou trávou

Putoval za tajemstvím v kopcích

v šeptání modřínových větví

Kostelní světlo mezi stromy

jak lesní slova pevný sloupy kmenů stojí

Sivou bránou vešel dovnitř

malinovým proutím

Zpomaloval až zůstal klidně stát

v tom porozuměl náhle řeči zvířat

Lehce, jak prachový peří

kývání větví, slova do sebe se skládají

Stál pak tiše v srdci lesa

celým lesem dýchal

Sám je tou pravdou kterou hledal

pak na něj shora voda padá

Rozkládá svoje první větve

kůže je kůrou, oči jsou dokořán

Toho, kdo mezi stromy vstoupil

Sám sebe se pochopil

Il a trébuché dans le champ toute la journée

hautes herbes

Il a erré pour des secrets dans les collines

dans des branches de mélèze chuchotantes

Lumière d'église entre les arbres

comment les mots de la forêt se dressent fermes piliers de troncs

Il est entré par la porte grise

osier framboise

Il a ralenti jusqu'à ce qu'il s'immobilise

il a soudainement compris le langage des animaux

Légèrement comme une plume de duvet

balancer les branches, les mots ensemble

Il se tenait alors tranquillement au coeur de la forêt

il a respiré à travers la forêt

Il est lui-même la vérité qu'il cherchait

puis l'eau tombe dessus d'en haut

Il décompose ses premières branches

la peau est de l'écorce, les yeux sont grands ouverts

Celui qui est entré dans les arbres

Il s'est compris