U nás se dojídá - Sto zvířat, Tomas Belko, Jan Kalina

Vyrůstal jsem za břevnovským klášterem

Nikdy nevíš, kde to dítě sebere

Že rodiče nejsou jeho rodiče

Otec mlčel, nechtěl mluvit o ničem

Otec si byl jistej, matka nejistá

Nikdy nevíš, co ti život přichystá

Jediná věc, kterou jsem se dozvídal

Bylo, že se u nás doma dojídá

To krásný dětství, šťastnej obličej

A jak to panečku letí

První půl života nám ničej rodiče

Tu druhou děti

Vyrůstal jsem v myšlenkový chudobě

Na základce nechodil jsem na oběd

Šel jsem domů dojíst jídlo z neděle

Byl jsem hloupej, tlustej, ale veselej

Na chodbě kříž

S mrtvým Ježíšem

Na sobě máš

Chemlon kožíšek

A kalhoty po bráchovi

Vzadu s klínem, jako nový

Dojídat je u nás pořád pravidlem

Když se mluví, tak nanejvejš o jídle

Když syn něco řeší, já mu povídám

Rači jez a mlč, u nás se dojídá

J'ai grandi derrière le monastère de Brevnov

Vous ne savez jamais où le bébé va ramasser

Que ses parents ne sont pas ses parents

Mon père était silencieux, il ne voulait parler de rien

Le père était sûr, la mère incertaine

Tu ne sais jamais ce que la vie fera pour toi

La seule chose que j'ai apprise

C'était que nous rentrions à la maison

Cette belle enfance, visage heureux

Et comment ça vole

La première moitié de la vie de nos parents

Les autres enfants

J'ai grandi dans la pauvreté de la pensée

Je ne suis pas allé déjeuner à l'école primaire

Je suis rentré finir le repas du dimanche

J'étais stupide, gros, mais joyeux

Une croix dans le couloir

Avec Jésus mort

Vous portez

manteau de fourrure chemlon

Et un pantalon après mon frère

A l'arrière avec une cale, comme neuf

Manger est toujours la règle dans notre pays

Quand ils parlent, c'est surtout à propos de nourriture

Quand mon fils résout quelque chose, je lui dis

Écrevisses et taisez-vous, nous mangeons au restaurant