Slza z tváře padá - Helena Vondráčková

Slza z tváře padá a té já se ptám,

pročpak já ač tak mladá jen zármutek mám.

Proč mi víno chutná jak hlína a blín,

proč jen já jsem tak smutná

a mám v duši stín.

Měl by v moll hrát klavír

a vlát černý flór.

V mé komnatě zní jen církevní chór.

Proč mě stále studí a tísní ten chlad

a proč pláčem se budím,

když mám k ránu spát, a spát…

Kdo ten můj žal vyléčí,

kdo má na bolest fáč?

Nikdo jiný nepředčí

ten můj zoufalý pláč.

Nikdo jiný nepředčí

Můj pláč, můj pláč

ten můj smutný pláč.

Nač jste páni učení,

no nač, řekněte nač,

když se ve smích nezmění,

ten můj zoufalý pláč.

Když se ve smích nezmění

můj pláč, můj pláč,

ten můj smutný pláč…

Ach ouvej, můj bože,

můj bože na nebesích,

nás už ten smutek děsí.

Já nevím, jak říkám,

já se snad uvzlykám.

Une larme tombe de son visage et je demande que

pourquoi suis-je même si triste d'être si jeune.

Pourquoi le vin a-t-il le goût d'argile et d'argile,

pourquoi suis-je si triste

et j'ai une ombre dans mon âme.

Il devrait jouer du piano en mineur

et voler la flore noire.

Seul le chœur de l'église résonne dans ma chambre.

Pourquoi est-ce encore froid et pénible pour moi

et pourquoi est-ce que je pleure

quand je dois dormir le matin et dormir…

Qui guérira mon chagrin,

qui a mal ?

Personne d'autre n'est devant

mon cri désespéré.

Personne d'autre n'est devant

Mes pleurs, mes pleurs

mon cri triste.

Pourquoi apprends-tu,

pourquoi dire

quand le rire ne change pas,

mon cri désespéré.

Quand le rire ne change pas

mes pleurs mes pleurs

mon cri triste...

Oh mon Dieu

mon dieu au ciel

la tristesse nous fait déjà peur.

je ne sais pas ce que je dis

Je vais probablement rester coincé.