Tvé lásky zapomenou - Helena Vondráčková, Jan Lehotsky, Vladimir Postulka

Tvé lásky zapomenou

za pár dní.

Byl’s jim jen ozvěnou chvíle,

cestou a ne cílem.

Pro žádnou nebyl klíč k dveřím

tvých komnat třináctých.

Jen já ti věřím dál,

jen já.

Tvé lásky zapomenou

za pár dní.

Máš jen pár adres a snímků

a svou starou dýmku.

Jen ta ti zůstala věrná.

A ty’s byl věrný jí

a jak čas pomíjí,

jsi sám.

Tvé lásky mohly být víc než chvílí.

Papír však zůstal bílý

a tvé rty uzamčené.

Teď jsem tu já.

Nechci se smířit s málem.

Já sním o štěstí stálém.

Neodcházej,

teď ještě ne.

Tvé lásky zapomenou

za pár dní.

Já však se nebojím zůstat.

Rána rychle srůstá.

Schováváš stále klíč k dveřím

svých komnat třináctých.

A já ti svěřím svůj,

pojď dál!

Teď jsem tu já.

Nechci se smířit s málem.

Já sním o štěstí stálém.

Chci víc,

neodcházej.

Teď ještě ne.

Teď jsem tu já, já.

Teď jsem tu já, já.

Vos amours seront oubliées

dans quelques jours.

Il n'était qu'un écho d'eux,

chemin et non le but.

Il n'y avait pas de clé à la porte pour personne

vos chambres de treize.

Seulement je te crois,

juste moi.

Vos amours seront oubliées

dans quelques jours.

Vous n'avez que quelques adresses et photos

et sa vieille pipe.

Seule elle t'est restée fidèle.

Et tu lui étais fidèle

et que le temps passe,

vous êtes seul.

Vos amours auraient pu durer plus d'un moment.

Cependant, le papier est resté blanc

et tes lèvres verrouillées.

Je suis là maintenant.

Je ne veux pas accepter peu.

Je rêve d'un bonheur durable.

Ne pars pas

pas encore.

Vos amours seront oubliées

dans quelques jours.

Mais je n'ai pas peur de rester.

La plaie grossit rapidement.

Tu caches toujours la clé de la porte

leurs chambres de treize.

Et je confierai mon,

Entrez!

Je suis là maintenant.

Je ne veux pas accepter peu.

Je rêve d'un bonheur durable.

Je veux plus,

ne partez pas.

Pas encore.

Maintenant je suis là, moi.

Maintenant je suis là, moi.