Všechno bych vzala zpět - Helena Vondráčková, Zdenek Rytír, Jiri Vondracek

Když sedím v pokoji, kde nikdo nebydlí

Stůl bez židlí

Čas půlnoční

A společnost mi dělá světlo měsíční

Radši bych vzala zpět

Těch posledních pár vět

Teď vím

Já jsem ti tenkrát řekla abys odešel

Hm a ty si šel

Jako by nic

Mé okno smýval příval jarních plískanic

Proč jen jsem mlčela?

Vždyť to jsem nechtěla

Co s tím?

Vodopád slov

Zamlčených

Dál tiše v uších mi zní

Smysl ztrácí se z nich

Lásko má

Víš to se někdy někdy vážne nemyslí

To bylo zlý

Jen tak si jít

Snad si se mohl aspoň jednou otočit

Všechno bych vzala zpět

Všechno bych vzala zpět

Teď vím

Vodopád slov

Zamlčených

Dál tiše v uších mi zní

Smysl ztrácí se z nich

Hm… lásko má

Lásko má

Vodopád slov

Zamlčených

Dál tiše v uších mi zní

Smysl ztrácí se z nich

Lásko má

Jen někdy z čista jasna zvoní telefon

V něm mlčí něčí hlas a není slyšet tón…

Quand je suis assis dans une pièce où personne ne vit

Table sans chaises

L'heure de minuit

Et la société me fait allumer le clair de lune

Je préfère le reprendre

Les dernières phrases

Je sais maintenant

Je t'ai dit alors de partir

Euh, et tu es allé

Comme rien

Ma fenêtre a été emportée par une rafale de grésil printanier

Pourquoi étais-je juste silencieux ?

je ne voulais pas ça

Qu'est-ce avec ça?

Cascade de mots

Silencieux

Ça sonne doux dans mes oreilles

Le sens leur disparaît

Mon amour

Tu sais, parfois ils ne le pensent pas vraiment

C'était mauvais

Juste aller

Peut-être que tu pourrais te retourner au moins une fois

je reprendrais tout

je reprendrais tout

Je sais maintenant

Cascade de mots

Silencieux

Ça sonne doux dans mes oreilles

Le sens leur disparaît

Hum... l'amour a

Mon amour

Cascade de mots

Silencieux

Ça sonne doux dans mes oreilles

Le sens leur disparaît

Mon amour

Seulement parfois le téléphone sonne à l'improviste

La voix de quelqu'un est silencieuse en lui et il n'y a pas de ton…